Článek: Kočičí poezie

Spisovatel, který se proslavil především svým vulgárním stylem. Ve svých textech hovořil otevřeně o svém životě, o závislosti na alkoholu, o ženách a také o kočkách. Sbírka O kočkách vypráví o šelmičkách, které se staly, hned vedle žen a alkoholu, jednou z autorova velkých vášní. Sbírku sestavil editor Abel Debritto a ačkoliv jednotlivá dílka Bukowski jako sbírku nezamýšlel, všechny básně jsou zabarveny podobným odstínem melancholie. Čtenáře proto ani nenapadne, že by kdy jednotlivé texty mohly stát odděleně.

kočka je kočka je kočka je kočka

píská a tleská, aby ve 2 ráno
přivolala
kočky -
já sedím uvnitř
s vínem
a Beethovenem.

"se někde toulaj,"
povídám jí...

Beethoven samou vznešeností
chřestí kostma.

a ty zasraný kočky
to maj všechno
úplně
na háku.

ale
kdyby neměly,
neměl bych je
ani trochu
rád:
když něco smrdí
lidskou
snahou,
ztrácí to svou
přirozenou hodnotu.

nic proti
Beethovenovi:

na to, čím
byl, si
vedl dobře

ale nechtěl
bych ho
mít doma na podlaze
a koukat, jak si
s jednou nohou
za hlavou
líže
koule.

[Přeložil Bob Hýsek, O kočkách]

Ačkoliv je dílo Ivana Binara z velké části ovlivněno beatnickou generací, Binar také značnou část své práce věnoval dětské literatuře a dětským rýmovačkám a říkankám, které mimo jiné zahrnují také naše domácí kočkovité šelmičky. 

Kočkovaly se dvě kočky 
obě špatně dopadly
když jim při tom kočkování
znenadání
kočičí kontaktní čočky
z očí vypadly

Potom v noci na lovu
ulovily kyšky lišky
místo myšky
zrezivělou podkovu

Od té chvíle
nosí brýle

 [zdroj] 

Dílo Charlese Baudelaire mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie - a troufám si říci, že do dnes ovlivňuje řadu mladých básníků a básnířek. Podobně jako Bukowski provokoval Baudelaire svojí otevřeností. V jeho díle se mění pohled na vnímání krásy (jistě si někteří z vás ze školy vzpomenou na často zmiňovanou báseň Zdechlina). Nemusíte se ovšem bát, ačkoliv se v Baudelairově tvorbě často mísí motiv smrti, smutku a nudy nad životem, jeho báseň Kočka je skoro až oddechový odvar jeho známějšího díla.

Kočka 

Má krásná kočko, buď v mé náruči,
však zastrč drápy, pracky dolů,
jak rád bych se ti díval do očí,
jsou z nejčistšího karneolu.

Když pohladím tě rukou po srsti
tak, aby tě to nebolelo,
když s opojením beru do hrstí
tvé jemné elektrické tělo,

jsem v duchu s milenkou, i její zrak
je chladný jako tvůj, mé zvíře,
vždyť proniká a řeže právě tak,

a zápach po hořící síře,
jenž pluje nad tvým hnědým kožíškem,
se mísí s jejím ibiškem.

 [Přeložil Vítězslav Nezval, zdroj] 

Francouzský básník a představitel tzv. prokletých básníků byl kontroverzní osobností nejen svým životním stylem, ale také svým literárním dílem, přesto i v jeho tvorbě nalezneme poměrně milou báseň, v které figuruje kočka. 

Žena a kočka

Se svou si kočkou pohrává;
a je to divukrásné, zříti,
jak potmě tlapka bělavá
se s bílou rukou v půtce chytí.
Své ostré nehty - ohava! -,
ty hladké acháty, jež svítí
břitkostí nožů, schovává
pod rukavičkou z černých nití.
I druhá úlisně se dívá
a broušené své drápy skrývá,
než ďábel nespí v žádné z nich...
A v budoáru stinné šero,
kde zvoní její vzdušný smích,
žhne fosforových bodů čtvero.

 [Přeložil Karel Čapek, k poslechu na rozhlas.cz] 

Szymborska byla polská poetička, jejíž dílo vynikalo hlubokou intelektuální reflexí obsahující často zřetelně filosofickou myšlenku. Jak si budete moci v ukázce přečíst - Szymborska k tomuto vyjádření používala mimo jiné lapidárnost slova, nadsázky a až žertovných situací, což jí pomohlo vykreslit hloubku některých situacích.

Kočka v prázdném bytě

Umřít - ne, to se kočce neděla.
Co si má počít kočka
v prázdném bytě.
Drápat se na zdi.
Třít se o nábytek.
Nic jako by se tady nezměnilo.
S ničím jako by se tu nehýbalo,
a přece rozsunulo.
A po večerech nesvítí už lampa.

Je slyšet kroky na schodech,
ale nejsou to tamty.
Ruka, co klade rybu na talířek,
taky není ta, co ji kladla dřív.

Něco tu nezačíná
v svém obvyklém čase.
Něco se tady neděje,
jak se má dít.
Někdo tu byl a byl,
a potom náhle zmizel
a umíněně tady není.

Do všech skříní jsem se už podívala.
Přeběhla přes police.
Vlezla pod otoman, a nebyl tam.
Dokonce přes zákaz
papíry rozházela.
Co víc se už dá dělat.
Spát a čekat.

Jen ať se vrátí,
ať se ukáže.
Však se dozví,
že s kočkou se tak jednat nemůže.
Zamířím k němu,
jako by se mi vůbec nechtělo,
pomaloučku
na velmi uražených tlapkách.
A žádné hopsahejsa skoky zpočátku.

 [Přeložila Vlasta Dvorácková, zdroj] 

A samozřejmě, jste na blogu pisálka, tudíž i já jsem už složila nějaký ten hold všem kočičím parťákům. Moje tvorba vyvěrá z pocitů a emocí a mnohdy hovoří o životním štěstí i těžkostech zároveň. Ale to koneckonců poznáte sami, protože si o jedné takové kočičí potvoře, co se vloudí do něčího života, můžete přečíst v Přítelkyni potvoře. 

Přítelkyně potvora

malá ladná potvora
na okně mi přespává
sleduje mě, když usínám
a očka její jiskřivá

sledují mě, zkoumají
na okně se vyhřívá
tiše, klidně, nevinně
první válí se jen líně
a pak v noční rutině 
ocasem mrská kvůli mně

tahle má strážkyně 
usínala na okně sama 
a já jednou, časně zrána
ji dovnitř pustila

otírala se 
mňoukala 
jako povýšená dáma
a pak mi sladce na klíně
lehce podrbána 
uvěřila

od toho dne čekala
má nová přítelkyně
příliš věrná, ale šťastná
když vše jsem jí říkala 
i když jsem se s ní přela

až jednoho dne
okno zůstalo prázdné
ale učila mě a já věděla
že je to ona, že mě má
a to se přece zvládne

volala jsem z okna
přítelkyně!
však bylo stále prázdné 
po potvoře chlupaté 
jen v srdci chladný žal

chodila jsem ulicemi
tak jak kočka bloudí
tak jak jen kočka umí
dívala se pod keře 
a ptala se všech lidí

ale má krásná přítelkyně
ta chlupatá kráska 
zmizela 
a teď prázdno mi je
ta malá ladná potvora
byla pravá láska