Texty

Píšu o sobě a o světě, který mám uvnitř  

Příběh s Liz a jejím čarokocourem vznikal hodně spontánně – nakreslila jsem ilustraci a přemýšlela, co by se na ní asi mohlo dít. A pochopitelně mě nenapadlo nic lepšího, než k tomu napsat krátký děj. Jakmile ale vznikl krátký děj, sama jsem chtěla znát z jejich života víc a tak vznikla další ilustrace a další...
Někdy před rokem jsem se rozhodla udělat drobné studie dvou děl od mých oblíbených malířů - Rembrandta a Klimta. Tak snad to někomu, kdo se o tyto obrazy taktéž zajímá, přijde vhod. :)
Někdy před rokem jsem se rozhodla udělat drobné studie dvou děl od mých oblíbených malířů – Rembrandta a Klimta. Tak snad to někomu, kdo se o tyto obrazy taktéž zajímá, přijde vhod. :)
Hororová povídka, která nezačne příliš šťastně a ani příliš šťastně neskončí. Navíc za všechno můžou... anebo alespoň částečně, ty příliš dobré chlebíčky.

Tvorba, podle slovníku "činnost dávající vzniku něčemu novému", byla vždy ceněná a chtěná. A je docela jedno, jestli to byla múza, Bůh a nebo "pan" umělec, kdo popadl štětec a udělal první tah. Kdo vzal kámen a dal mu nový tvar. Tvorba tvoří dějiny, ovlivňuje pocity, umožňuje život, dává mu smysl...

Tuším, že jsme měli ve škole napsat odstavec se dvěma hlavními postavami, ale nebyla bych to já, kdybych si ten odstavec neokořenila nějakým malým "uzavřeným" příběhem a nenafoukla jej na alespoň dvě strany. A protože jsem zrovna v tu dobu fotila koncert a četla o sériových vrazích (třeba o Bonnie a Clydeovi), dostala jsem chuť napsat něco...

Každý správný kočkomil miluje kočičí věci... Polštáře, filmy, hrnky, reklamy, ale třeba také knihy, poezii anebo písně. Kočky inspirují své lidské přátele již po celá tisíciletí, není proto divu, že s kočkami vznikla nejen spousta lidových říkanek a písní, ale také mnoho cenné kočičí poezie (nebo bych měla psát meowzie?).

Silvii bude sedmnáct a brzy zemře... Přesto žije život, který se zdá jako sen a zároveň jako naprostá noční můra. Silvie totiž žije stále, i přesto, že umírá. Je sama, je jediná. Teda až do chvíle...

Žijeme ve světě tváří. Ve světě, kdy nejen celebrity plní svými perfektním těly a tvářemi obálky časopisů a domovské stránky webů, ale také politici nosí make-up, nechávají se upravovat ve Photoshopu a kdo nemá tzv. "knihu obličejů" - Facebook, jako by nežil. Svět internetu a svět obrázků je světem lží - chudoba je zobrazena jako krásná a staré...

Co to znamená, když řeknu že "píšu" a přitom se ještě nechci/nemůžu zvát "spisovatelem"? Článek byl publikovaný na Medium.com, nyní je lehce aktualizovaný, aby odpovídal realitě (21.7.2020).

© 2020 Vali Rewa | Všechna práva vyhrazena
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky