Dan párty nikdy příliš nemiloval. Měl sice rád alkohol, i lidi, ale vadil mu ten ruch, a taky vědomí, že to byla jedna z mála chvílí, kdy si zašukal. Ne, že by byl oporný, nebo že by mu chyběly finance, na který by alespoň nějaký lehčí holky nalákal, ale jindy si na to prostě nedokázal najít čas.

"Hele Luky, došel sud tmavýho Kozla, máš někde další?" zavolal Dan zvýšeným hlasem, aby překřičel hlasitou hudbu na Lukáše, který seděl rozvalený na gauči s Ivou a Petrou.

"Jasný, jsou dole v chládku."

"A helpneš mi?"

"Hele kámo," zasmál se Lukáš a očima sjel na dekolty mladých žen," to přece zvládneš ne? Máš pořádný svaly z toho ťukání do compu, nebo ne?"

"Jo, jasný..."

Dan totiž pracoval jako ajťák v jedné výpočetní firmě. Byla to dobře placená práce plná starých paniců a vytříbených mrskačů. A když vytříbených tak až natolik, že jste na záchodě vždycky našli balíček kapesníků a pod ním v plechové krabičce od sušenek jahodový lubrikant. Taky tam byl na dveřích takový nenápadný stojánek, na který se dal položit mobil. A když zrovna nepracoval mezi mrskači ujížděl na skoro dvacet let starý hře World of Warcraft.

Navlékl si na sebe papuče, které byly položené před dveřmi do sklepa a pak rukou zašmátral po studené hrbolaté zdi. Ve sklepě u Lukáše už jednou byl, Lukáš tu totiž mimo ledniček a mrazáků měl také police s výbornými víny. Nedalo se tomu říkat přímo vinný sklípek, ale určitě to byla jedna z největších soukromých sbírek vín, které kdy Dan viděl. Jenže když tu byl kvůli vínům, byl tu s Lukášem a o nějaké osvětlení se příliš nezajímal. Nakonec se mu ale přeci jen podařilo nahmatat vypínač a tak v fialových papučích vykročil na rozvrzané dřevěné schodiště. Bylo poměrně kolmé a on už měl dost vypito, proto se při každém kroku přidržoval stěny.

Ve sklepě bylo chladno, byl ale už příliš opilý, než aby se do něj jen tak dala zima. Daleko víc ho štvalo, že je tu už čtyři hodiny a zatím nenarazil na žádnou povolnou holku. Moc to s nima neuměl a tak ideální holka byla ta, co měla už něco napito, anebo alespoň taková, která měla nějaké to povědomí o videohrách a udělal na ni dojem jeho Bloodthirsty achievement.

Ten bohužel jako balící technika fungoval téměř jen na WoWku, kde si nikdy nebyl jistý, jestli fakt dělá dojem na holku, nebo jenom na chlápka, co se za tu holku vydává a chce využít jeho skillu a znalostí. Přesto ve svých sedmnácti s jednou takovou gamerkou dokonce i chodil, ale kromě společného tancování a posílání si pusinek uvnitř dungeonů se dál za ten měsíc jejich vztahu vlastně nedostali.

Proto byl rád za kámoše ze střední a za party, které tihle sociálně zdatní jedinci pravidelně pořádali. A taky proto se tu vždycky potloukal opilý a plný nadějí, že si nezávazně vrzne, a pak bude mít alespoň týden, dva v rozkroku klid. Jenže dneska měl v sobě už minimálně tři litry piva, deset chlebíčků a ta pravá šukací princezna pořád nikde.

Konečně objevil sud s pivem, tenkýma rukama jej zvedl a pak horko těžko, schod za schodem, jej vláčel až nahoru. Nahoře pak zavřel dveře, sundal papuče a další dvě minuty jen vysíleně stál a cítil, jak mu srdce tluče příliš rychle. Všechny ty fastfoody a nedostatek pohybu už začíná být fakt znát, říkal si, zatímco se snažil chvilkovou nevolnost rozdýchat.

Sám narážet sud ale naštěstí nemusel. Někdo z davu si nového vychlazeného sudu všiml a zvolal to dostatečně nahlas. Tudíž se k němu za chvíli přiřítili dva o něco mladší chlápci, které neznal a za nimi nějaké napůl svlečené holky a všichni se společně se sudem přesunuli do kuchyně. Když se s půllitrem k otevřenému sudu dostal, byl už určitě o čtvrtinu prázdnější.

Pivo chutnalo skvěle hořce a bylo ideálně vychlazené. Půlku vypil na ex, pak si sklenici znovu dotočil, prošel obývákem, chodbou a nakonec vyšel ven na zahradu. Hudba tu nehrála tak nahlas a taky se tu pár holek právě chystalo do bazénu. Titěrné krajkové kalhotky odhalovaly jejich pozadí i popředí a při skoku do vody nejedné sklouzla podprsenka tak, že byly vidět bradavky. Dan se s pivem posadil na dřevěné křeslo s podsedákem vedle stolu s alkoholem a občerstvením. Vybral si obložený croissant se salámem. Když ho snědl, přisedla si němu jedna z "aquabel". Byla štíhlá a prsa měla tak trojky. Dana hned napadlo, že asi nebudou pravý, ale to mu při sexu přece nikdy nevadilo.

"Ahoj, já jsem Nina," začala rozhovor se širokým úsměvem zatímco se klepala zimou v chladném nočním vzduchu.

"Dan."

"Hele Dane, nevadilo by ti půjčit mi tu mikinu?" zapředla na něj rozechvělým hlasem a trochu se přisunula, takže na jeho ruku ukáplo několik kapek z jejich vlasů.

Konečně, nadržená, opilá a už skoro nahá, pomyslel si Dan, dopil sklenici s pivem a pak se k ní otočil.

"To bych asi mohl, ale něco za něco."

"Jo tak ty máš rád hry?" řekla Nina a bylo na ní vidět, že ji to zaujmulo.

"Tos trefila, ale spíš bych si vzal něco jako pojistný, že mi s ní hned nezdrhneš."

"Hm... A co by to mělo bejt?" našpulila na něj rty. "Už toho moc nemám, co bych mohla nabídnout."

"Na to bych se podíval, ale myslím, že pro začátek mi jako to pojistný stačí tahle tvoje červená podprda, " ukázal na koušíček prstem a trochu se rázem zastyděl sám před sebou, že to bylo příliš laciný a fakt debilní.

Nina se ale pobaveně zasmála, hodila po něm laškovný pohled, pak si stoupla, otočila se směrem k dřevěné boudě na nářadí, která u sezení stála a podprsenku si rozepla. K Danovi si sedla se stále rozzářeným úsměvem, jednou rukou si kryla bradavky a druhou mu podprsenku položila do klína. Dan chvíli zíral, ale pak si poměrně neohrabaně stáhl mikinu přes hlavu a Nině jí podal.

"Voní," zazubila se na něj, jakmile si ji oblékla. "A je taky teplá, díky!"

"Jsi odvážná."

"To víš, alkohol."

"Vždycky jsi tak odvážná, když piješ?"

"Noo..." zamyslí se, "záleží s kým," řekla a nepatrně na Dana mrknula.

Danovi náhle zakručelo v břiše a ucítil nepříjemný dloubnutí někde pod pupkem. Zadoufal, že to nebylo tak nahlas, jak si myslel, ale Nina na to skoro ihned zareagovala:

"Teeeda, nemáš hlad?"

Odkýval hlavou jakože ne, ale břicho se ozvalo znovu.

Bylo mu jasný, že bude muset jít na záchod. A to co nejdřív.

Prokletý chlebíčky, zanadával v duchu, proč teď?

"Asi jsem snědl nějakýho krakena," zažertoval a Nina se znovu rozesmála..

"Dáš si něco k pití?" zeptal se jí, aby přivedl řeč na jiný téma a zároveň mohl odběhnout, aniž by jí říkal, že jde na záchod.

"Ummm," zamyslela se opět Nina a Danovi mezitím znovu zaškrundalo v břiše," asi víno, nějaký růžový, sladký."

"Přinesu ti ho, počkej tu," vyhrkl už ve stoje a aniž by čekal na její odpověď, nebo se na ní ještě otáčel, zakličkoval mezi lidmi zpět do baráku.

Před záchodem se utvořila fronta, zařadil se proto za opilý holky, ale po pěti minutách, co nervózně přešlapoval na místě a čekal, se fronta ani nepohnula. Holky před ním se pořád něčemu smály a bylo jim to evidentně fuk, proto se rozhodl oslovit staršího chlápka před nimi: "Jak dlouho tu už čekáte?"

"Co já vím, věčnost, někdo tam zvracel a teď tam asi usnul, hádám."

"Do hajzlu..." řekl Dan pro sebe, zkontroloval čas na hodinkách a pak vyběhl hlavním vchodem ven před barák. Věděl, že si nemůže dojít jen tak někam před dům, nebo zvonit na sousedy a dojít si u nich. Hanbou by se propadl, kdyby ho někdo slyšel, natož tak viděl. V domě u Lukyho alespoň hrála nahlas hudba a byla tam velká koupelna, ale u sousedů, nebo někde v keříku bez papíru? To by těžko mohl.

Rukama si obejmul břicho, do kterého ho chytaly stále větší křeče a vyběhl na ulici. Přemýšlej Danieli, tak přemýšlej přece, hecoval se a kroutil se při tom jako žížala bolestí. Pak mu konečně došlo, že hned o blok dál stojí od dob, co si to tu pamatuje, benzínka. A tak se rozběhl, nebo teda jen tak, jak mu jeho krundající bolavé břicho a stažené půlky dovolily.

Za chvíli stál už na rohu ulice a uviděl světlo z benzínky. Srdce mu tlouklo jako splašené.

Byly dvě hodiny po půlnoci, silnice byla proto prázdná a ani na benzínce neviděl žádné auto. Alespoň nějaký štěstí, pomyslel si a zbytek cesty už skutečně téměř doběhl, protože mu naděje úlevy a vidina klidného záchoda dodala energii.

Automatické dveře se před ním rozevřely a do tváře ho praštil první horký vzduch a pak pohled babizny s vysokým šedým drdolem, která stála za pultem s hrnkem v ruce. Dan popadl coca-colu bez cukru, red bull a hned nato zamířil k pokladně, aby nevypadal tak divně, že sem leze jenom kvůli záchodu.

Žena pomalu odložila hrnek, popřála mu hezký večer a až pak začala pomalu markovat zboží. Během toho ticho na benzínce, rušené jen markováním a tiše pouštěnou county písničkou, prostoupilo jako hrom kručení Danova břicha. Žena se na chvíli zarazila, pak pozvedla obočí a dál markovala Danovo zboží slimáčím tempem. Když se na kase konečně objevila celková částka držel už Dan kartu na terminálu a skrze těsně sevřené rty propustil slova: "Kartou, prosím."

Přístroj zapípal a chvíli na to vyjela kasa.Vzal si od babizny účtenku a pomalu, aby se mu alkoholem ztěžklý jazyk nezamotal, se zeptal: "Kde tu máte záchody?"

Žena prstem ukázala na pravo, na bílé dveře s únikovou cedulku.

"Děkuju," zahuhlal tentokrát, popadl své věci a ke dveřím se snažil dojít, co nejvíc vzpřímeně, i když mu bolest z potřeby už kroutila celým tělem. Jakmile do dveřích vešel, rychle se kolem sebe rozhlédl. Ocitl se v chodbě, přímo naproti němu byl prosklený únikový východ a po pravé straně dvoje dveře, první s obrázkem ženy a druhé s obrázkem muže. Tentokrát Dan do dveří přímo vletěl, na umyvadlo odhodil coca-colu s redbullem a ze tří kabinek si vybral tu uprostřed. Zvedl prkénko, stáhl kalhoty a úlevně dosedl. Hrála tu nějaká poklidná hudba, tudíž tu jeho úlevné prdění znělo přímo nepatřičně, ale Danovi to bylo jedno. V horku, které tu bylo se mu začala po tom všem alkoholu motat hlava, ale jeho vnitřní orgány jásaly úlevou. Třeba ještě stihne najít Ninu, pokud si pospíší. Má přece jen jeho mikinu, navíc oblíbenou.

Zatímco přemýšlel, dveře, kterými na záchod přišel, se znovu otevřely a po dlaždičkách se ozvaly pomalé kroky. Někdo otevřel první kabinku a Dan spod bíle natřené dřevotřískové stěny, která jednotlivé záchody oddělovala, uviděl stín člověka, jak dosedl vedle něj na záchod.
Do teď rozjásané Danovi útroby se rázem stáhly studem. Kolem to páchlo a on ještě nebyl hotový, ale chlápek vedle byl naprosto tichý. Chvíli jen seděl a přesvědčoval se, že je přece jen chlap a chodit srát je normální, ale pak chlápek z vedlejší kabinky promluvil.
"Ahoj Dane," řekl a pokud byla i po jeho příchodu naděje, že Dan svoji potřebu dokončí, rázem věděl, že teď už naděje nadobro zhasla.

"What the fuck? Co chceš?" osočil se na něj Dan naštvaně, protože si začal pomalu připouštět, že takhle dlouho na něj Nina asi čekat těžko bude.

"Jen jsem nechtěl, abys tu byl v poslední chvíli sám," řekl klidně a pomalu sametový hlas chlapa sedícího vedle. Dana to štvalo. Na dnešek se těšil skoro týden, a teď má nejen plný koule, bolavou hlavu, ale ještě si ani nemohl pořádně ulevit kvůli nějakýmu debílkovi.

"Já tu ale chtěl bejt, kurva sám," zasyčel, utřel se, spláchl a odklopil zástrčku, aby ze záchoda odešel, ale dveře se nedaly otevřít. Něco před nimi bylo. Něco, nebo někdo je držel.

"Co je zas tohle?" zanadával a vší silou zatlačil do dveří. Ani se nepohnuly. Konečně si uvědomil, že ho chlap z kabinky zná jménem.
"Kdo kurva seš? Tohle je fakt debilní sranda."

"Kam tak pospícháš? Stejně na tebe doma nikdo nečeká," odpověděl mu hlas posměšně. Dadovi se svíral hrudník vztekem, bylo mu horko a v drahé bavlněné košili se potil.

"Pusť mě ven, slyšíš!"

"Od toho tu nejsem, Dane, jsem tu proto, abys tu nebyl sám," odmlčel se na chvíli klidný hlas, " ani tvoje máma to nechtěla, když si za ní do nemocnice nepřišel."

V Danovi hrklo. Jak ten bastard ví o mámě?

"Co to kecáš ty ksindle, nemohl jsem,.... nevěděl jsem že umírá!"

"Byl jsi doma a hrál si...."

"Táhni k čertu, nic o tom nevíš, nic o mně nevíš!" vyštěkl Dan a vší silou narazil ramenem do dveří, ale ty se stále ani nehnuly. Rozhodl se proto, že je přeleze. Shodil prkénko, stoupl si na záchod a pokusil se nakoukl přes dveře jaký idiot je tak silný, že je i přes jeho rány udrží. Když se ale podíval nikoho tam neviděl, to jej ale neznepokojilo tak moc jako to, že neviděl vůbec nic. Vedle sebe měl dvě záchodový kabinky a kolem byla tma. Úplně černo. Jako kdyby se svět kolem ztratil, země se propadla a tyhle kabinky byly poslední tři místa, na které září světlo. Zároveň se ale neodvažoval podívat do kabinky, ze které na něj mluvil muž. Znovu se rozhodl slézt a přitom přece jen nechtěně zahlédl tmavý stín, který vedle v kabince seděl.

"Co je tohle za fóry, co se tu děje?" řekl a hlas se mu lámal naštváním i strachem.
"Proč se snažíš utéct, Dane? Vždyť to nebolí." zeptal se ho místo odpovědi muž.

Dan ucítil, jak mu srdce tluče jako zběsilé. Ten člověk je určitě šílenec, nějaký sériový vrah, říkal si. Tělo se mu začalo klepat, ale adrenalin stále působil, a tak se Dan znovu rozběhl naproti dveřím. Natvrdo do nich narazil. Zařval a připravil se na rozběh znovu.

"Není moc slušné odcházet uprostřed konverzace, Dane."

"Nech mě bejt, ty úchyle!" odpověděl mu Dan a znovu se rozběhl. Dveře se najednou otevřely, ale nohy měl jako svázané, zřítil se na zem, jen tak tak stihl dát před obličej ruce. Dlaždičky na které dopadnul ale nebyl tvrdé, prohnuly jako těsto. Hmota ho chytla a objala. Chtěl se zvadnou, ale nohy nedokázal vysunou z kabinky, něco neviditelného ho tam drželo za kotníky. Natahoval se kolem sebe, ale pokaždé, když se dotkl země prohnula se pod ním poddajně jako voda.

"Pomóóóc," křičel, "tak pomozte mi přece někdo!" Kolem bylo ale úplné ticho, ani hudba, která tu předtím, když sem vešel, hrála, tu už nebyla. Když se nic nedělo a jeho tělo se stále pomalu víc a víc bořilo do špinavých dlaždiček, ohlédl se do kabinky, ze které slyšel muže.

Nikoho tam ale neviděl. Jen tmavý stín.

"Pomoz mi," řekl polohlasně směrem ke stínu. A ten se rozesmál.

"Konečně začínáš chápat, proč jsem sem přišel, Dane, přišel jsem ti pomoct. Nikdo nechce umírat sám."

Dan chtěl něco vykřiknout, ale hrdlo měl úplně stažené hrůzou. Pak ucítil dotek kolem kotníků a nadlidská síla ho vtáhla zpět do záchodové kabinky. Dveře se za ním zavřely.

Hlas ve vedlejší kabince se uchechtl: "Tak to zkusíme znovu, co říkáš?"

později ráno

Přes dveře čerpací stanice byly natažené policejní pásky. Stála tu chvíli sanitka, ale brzy odjela a vystřídala ji černá dodávka. Žena s velkým šedým drdolem srkala kafe a celá se třásl, ačkoliv přes sebe měla přehozenou starou špinavou deku. Už podruhé za ní přišel nějaký policista a zeptal se jí, jak ho na záchodě našla.

"Byl tam prostě moc dlouho, byl ožralej, když za mnou přišel a kupoval si colu a energiťák, bylo mi jasný, že jde z nějaký kalby. Táhlo to z něj, jen co vlezl do dveří. Myslela jsem si, že mu je špatně, proto jde na ten záchod. No a když dlouho nešel, říkala jsem si, že asi usnul a že bude rád, když ho vzbudím. První jsem na něj jen volala, ale tak asi to znáte. Když se napijte máte tak tvrdý spaní, že vás jen tak nějaký volání prostě neprobere, tak jsem nakonec šla na záchody. Byl na prostřední kabince, byla zavřená. A tak jsem zavolala sanitku... Možná kdybych nečekala tak dlouho..."

"Nedávejte si to za vinu, paní Marie" položil ji policista ruku na rameno,"ten kluk si na to svojí životosprávou pravděpodobně celý život zakládal a pokud byl, jak říkáte opilý, pravděpodobně by vám ani neřekl, že ho píchá na hrudi, nebo že se mu špatně dýchá."

Bavila tě povídka? Něco ti tu chybí, nebo máš otázku? Neboj se zanechat komentář! :)