Povídka: Maska kostlivce

07.08.2020

Tuším, že jsme měli ve škole napsat odstavec se dvěma hlavními postavami, ale nebyla bych to já, kdybych si ten odstavec neokořenila nějakým malým "uzavřeným" příběhem a nenafoukla jej na alespoň dvě strany. A protože jsem zrovna v tu dobu fotila koncert a četla o sériových vrazích (třeba o Bonnie a Clydeovi), dostala jsem chuť napsat něco takového: 

Koncertní sál, půl deváté večer, koncert kapely Meliora

Sál se chvěje vzrušením. Všichni se cpou dopředu, aby viděli, až to celé začne, co nejvíc ze sličné front manky Aileen. Někteří se usadili na schodech vedoucích na balkony, které jsou na dnešní akci zavřené. Přesto řetěz podlézají dva stíny a mizí kdesi nad hlavami roztoužených a rozrušených fanoušků.

"Wow, odtud je super výhled!" zvolá jeden ze stínů, když oba vejdou na balkon táhnoucí se po třech stranách sálu.

"Ztiš tu sirénu, Bast, ježiši," okřikne ji druhý stín.

"Vždyť já vím," zašeptá k němu Bast, "jen jsem chtěla říct..."

"Tohle mi ale děláš vždycky... Když se nic neděje, tak tě sotva slyším a když máš být sakra inkognito, tak řveš jak pominutá."

"To je ta radost...Adrenalin, endorfin a tak."

"Ochrance bude jedno, jestli jsi sama, nebo jestli je s tebou adrenalin a endorfin, pokud to krachne, tak si tyhle pocity užiješ tak maximálně s přestárlou ženskou, s kterou budeš sdílet celu."

"Sorry," pronese Bast tentokrát už velmi potichu a následuje Seta k reprobednám v přední části sálu.

"Pamatuješ si, jak jsem ti to říkal?" zeptá se jí Set, když se oba skrčí vedle beden.

"Jo..."

"Zopakuj mi to..."

"Sete..."

"Tak šup, nemáme moc času."

"Až začne koncert zavěsíš mě na lanu a já do okolí a do beden nastříkám sérum, budu přitom jakoby zpívat, aby se zdálo, že je to součástí vystoupení."

"Dobře...Teď se obleč."

Bast sundá ze zad batoh a vytáhne černý overal, plášť s kápí a masku kostlivce. Když se do všeho nasouká nejistě si postěžuje: "Ta maska moc nedrží."

"A utáhla sis jí?" Set zkontroluje masku, která Bast jen po lehkém zatáhnutí sjede z obličeje.

"Ach jo... Co bys beze mě dělala," zaúpí Set a sám ji masku utáhne.

"No... tak asi bych nebyla zločinec."

"To je taky fakt... Ale tak můžeš klidně jít, jestli tě to sere..."

"Víš, že to miluju."

V tom se ozve zvuk kytary. Oba zmlkou. Tohle je to znamení, na které čekali - je čas se připravit.

Set Bastino přestrojení ještě zkontroluje a poté ji přicvakne na popruh na těle karabiny. Ta mezitím vytáhne dva rozprašovače. Ještě, než Bast přeleze zábradlí nadzvedne si masku a vymění si se Setem krátký polibek.

"Víš, že tě miluju, ty šílenče?"

"Já tebe, blázínku."

Pak si masku zase narovná a i Set si druhou masku ve stylu kostlivce, ve které je zabudovaný respirátor, nasadí. Ihned na to se Bast bez rozmýšlení odrazí a skočí přes zábradlí. Sletí o metr a půl níž, než ji jištění zachytí a ona zalapá po dechu, protože nečekala, že to bude tak vysoko. Ale publikum, jakmile ji spatří radostně vykřikne a ona se tím zběsilým křikem dokonale probere. Chvíli na to vyjde na pódium kapela a publikum zařve a zajásá jako zběsilé znovu.

"Perfektní..." zašeptá Set.

Bast se nyní ani nemusí moc snažit, díky šikovné Setově manipulaci s jejím lehkým tělem, jen drží kohoutek a rozstřikuje ředěnou drogu do davu. Část jí stříká přímo do beden, aby byla zvukovými vlnami roznášena dále i po tom, co ji Set zase vytáhne nahoru. Přitom mrská tělem do rytmu hudby a i přesto, že ji nejsou vidět ústa, předstírá, že zpívá.

Když ji dojde sérum, Set ji opět vytáhne nahoru. Bast si sundá plášť, ale masku s respirátorem si na obličeji ponechá. Protože přes masku pořádně nevidí nasouká Set plášť do tašky společně s provazy. Pak se oba vrátí do spodní části sálu mezi lidi, kde droga již působí. Všichni tančí v zombie stylu, mručivě zpívají a někteří při tom trochu slintají, aniž by si to uvědomovali. I kapela je jakoby zpomalená a zní strašně, ale to posluchačům nikterak nevadí, díky séru se všichni dobře baví.

Set s Bast projdou davem a probírají peněženky přítomných. Na koncerty si lidi mnohdy berou naprosté skvosty. Mladší generace vybírá kasičku, aby nakoupila merch a dospělí zas chtějí mít jistotu, že to všechno poplatí a kdyby se nestihli dostat domů včas, měli na taxíka. A jakmile mají oba napěchované batohy, občas zvlášť pěknými šperky a ruličkami bankovek,  pustí se ven únikovým vchodem, který nikdo nehlídá.

Kdo by také hlídal bezpečností dveře, které je možné otevřít jen zevnitř. K čemu? 

A tak jim to opět prošlo.

© 2020 Vali Rewa | Všechna práva vyhrazena
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky