Rozbor obrazu: Rembrandtova Anatomie doktora Tulpa

Někdy před rokem jsem se rozhodla udělat drobné studie dvou děl od mých oblíbených malířů – Rembrandta a Klimta. Tak snad to někomu, kdo se o tyto obrazy taktéž zajímá, přijde vhod. :)

Nizozemský barokní malíř, mistr umění šerosvitu a použití barev, které "na jednotlivých místech jeho obrazů si navzájem spějí na pomoc a dávají díky srovnání jedna druhé vyniknout."[1]

Své první zakázky na portréty dostal z Amsterdamu. Tehdy ještě mladičký (šestadvacetiletý) Rembrandt začal u svých portrétů uplatňovat úplně nový přístup. Ačkoliv byla tvář i pohled portrétovaného vždy dotažená do nejmenšího detailu, nešlo už o klasický portrét, zobrazovací funkce byla jakoby posunutá, například u obrazu Amsterdamský kupec Nicolaes Ruts zobrazovaný muž vědomě dává najevo svoji přítomnost. Nebo na jiném obrazu Muž ostřící pero muž sice stojí a dívá se na nás, ale pohled má prázdný, je ztracen v myšlenkách, jako kdyby si jen na chvíli potřeboval ořezat tužku a každou chvíli měl znovu usednout a psát dát.[2] Ve zkratce můžeme říci, že: "jeho portréty postupně přestávaly plnit reprezentativní účel a zaměřovaly se na jednání postav, na setkání pozorovatele s pozorovaným."[3] Přesně tento způsob můžeme najít i na obrazu Anatomie doktora Tulpa, který Rembrandt dostal jako zakázku od samotného Nicolaese Pieterszoona Tulpa, prvního anatoma a uznávaného nizozemského lékaře. Tulp konal každoročně v zimních měsících anatomické přednášky na mrtvých mužích. Nešlo ovšem o klasickou pitvu, což je zjevné ze samotného obrazu, na kterém chybí jakékoliv další pitevní pomůcky kromě malých kleští, v kterých Tulp přidržuje část umrlcovi svaloviny.

"V 17. století se významní vědci jako byl dr. Tulp neponížili k podřadné a krvavé práci, jako byla příprava na pitvu, a takový úkol byl přenechán jiným."[4] Zato anatomická divadla, kterou je pitva doktora Tulpa, byla v dobách baroka velmi častá. Obraz je tedy "společný portrét amsterodamského chirurgického cechu při soukromém představení pitvy ruky [...]."[5] Jde o první velkou kompozici a skupinový portrét, který Rembrandt namaloval a má kromě umělecké hodnoty hodnotu dokumentární.

Rembrandt zvláště zvýraznil postavu samotného doktora a ležící tělo mrtvého zločince. Kromě těchto dvou postav nalezneme na skupinovém portrétu sedm dobře oblečených posluchačů zachycených se svými osobitými reakcemi. Ale o těch budeme hovořit až později.

Postava doktorova má jako jediná z postav na hlavě klobouk, jednou rukou drží kleště, v kterých nadzdvihuje sval a druhou rukou pravděpodobně předvádí pohyb, který lze tímto svalem uskutečnit. Doktor má na rozdíl od ostatních postav naprosto jedinečný pohled "jeho hlava se tyčí nad všemi ostatními a jehož zrak směřuje ven z obrazu. Jde o výměnu pohledů mezi pozorovatelem, který je tím puzen, aby se také podílel na činnosti postav, aby naslouchal a díval se spolu s nimi."[6] Je to postava přímo komunikující s divákem, mající za úmysl, stejně jako dnešní profesoři při přednášce, přitáhnout pohledem pozornost posluchače.

Tělo umrlce je oproti ostatním postavám mnohem více osvětleno a namalováno je typickou umrlčí bělobou, část jeho obličeje je navíc ve stínu, což je technika, v baroku hojně využívána, pro umírající a mrtvé - stín smrti.

Sám Rembrandt "[...] tvrdil, že je lepší dát se vést pouze Přírodou a nedbat na žádné jiné zákony; tak podle okolností libovolně posuzoval možnosti umístění světel, stínů a obrysů předmětů v obraze, třebaže se to příčilo základním pravidlům perspektivy, jen když to bylo podle jeho názoru vhodné a účinné."[7] A o podařené účinnosti můžeme hovořit i u obrazu Anatomie doktora Tulpa. Postavy posluchačů jsou přeměněny mnohdy jen v pouhé busty, natěsnány na sebe tak, že není jasné, kdo je více v popředí a kdo je spíše v pozadí, natož tak kdo stojí, kdo sedí, nebo kdo je pouze nakloněn. Místnost, v které se přednáška koná, není příliš viditelná, přesto na nás působí stísněně "[...] nezdá se úzká, přece ji těla přítomných zabírají téměř celou."[8]

Účinností tu tak pro Rembrandta nebyla scéna a jednotlivé portréty, jeho cílem nebylo zaznamenat prostou realitu. To, co je na obrazu skutečně zaznamenáno, je onen samotný akt pitvy a počitky lidí při něm.

Tyto počitky můžeme kromě na samotném lékaři sledovat i ve tvářích přítomných posluchačů. Rembrandt nám tu prostřednictví mužů "Předvádí soustředěný pohled zaměřený na mluvčího, vidíme skepticky zkoumavé oko znalce, jiná postava zase porovnává obsah řečeného s otevřenou knihou ležící v popředí vpravo, ale také si všimneme nepřítomného výrazu tak typického pro člověka, který pozorně naslouchá, či zahledění do prázdna někoho, kdo se snaží plně soustředit na slyšené."[9] Všechny postavy konají společnou činnost, a přece každá reaguje zcela jiným, zcela svým způsobem.

Pozadí tvořící místnost je naznačeno pouze náznakovými tahy, mnohem víc na nás působí tři dokumenty, které se tu společně se zobrazovanými lidmi nachází. První je anatomická kniha v popředí v pravém dolním rohu, druhým je listina v rukou muže umístěného u pravého ramene doktora, na této listě byl původně nakreslen rovněž anatomický nákres, později byl nákres přepracován na jmenný seznam posluchačů.[10] Poslední listina je pověšena v pozadí na zdi.

Jde o první obraz, na kterém se Rembrandt podepsal svým jménem nikoliv pouhými iniciálami RHL[11]. Snad proto, že na něj byl skutečně pyšný. Tento podpis můžeme najít ne příliš tradičně jakou součást obrazu v pozadí na listině pověšené na zdi, na které je zároveň datum zhotovení obrazu i rok průběhu anatomické hodiny.

[1] Bockemühl, 2003,11.

[2] Tamtéž, 39.

[3] Tamtéž, 45.

[4] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Anatomie doktora Tulpa, In cz.wikipedia.org.

[5] Chumchalová, In ziva.avcr.cz.

[6] Bockemühl, cit. dílo, 41.

[7] Arpino, Rembrandt, 8.

[8] Bockemühl, cit. dílo, 41.

[9] Tamtéž, 41.

[10] Arpino, cit. dílo, 97-98.

[11] RHL: Rembrandt Harmenszoon van Rijn

Seznam zdrojů: 

• · Alpino, Giovanni. Rembrandt. Přel. František Halas, Dagmar Halasová. Praha : Odeon, 1981.
• Bockemühl, Michael. Rembrandt. Přel. Klára Ježková. Praha : Slovanart, 2003

• Chumchalová, Magdalena. Anatomická ilustrace 5. Barokní anatomická vyobrazení v 17. století. In ziva.avcr.cz. [online] [cit. 2019-31-12. Dostupné z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/anatomicka-ilustrace-5-barokni-anatomicka-vyobraze.pdf.
• Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Anatomie doktora Tulpa. In cs.wikipedia.org. [online]. [cit. 2019-31-12]. Dostupné z: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anatomie_doktora_Tulpa&oldid=17774528>.